Posvätné manželstvo (Sophia, 2)
05.06.2013 21:43
Bô Yin Ra
O VYSOKÉ SVÁTOSTI MANŽELSTVÍ
Svaté, tři krát svaté spojení ženy a muže k
nejužšímu splynut í v pospolnosti pozemského života!
Svatá touha pohlaví po spojení! - Svaté mystérium plození a rození!
Svaté neviditelné pouto, které spojuje co dávno bylo, aby připravilo místo nově vznikajícímu!
Šťastní muž a žena, kteří t o pochopí a dovedou se poznávat v láskyplném spojení, tak jako prapůvod
všeho Bytí sebe sama poznává jako „muže“ a „ženu“, ve věčném láskyplném spojení!
Požehnaný je dům, který se stává zde na Zemi
nejvznešenějším chrámem božím, uskutečňujeli se v něm pravé manželství, uzavřené před tváří
věčnosti lidmi, kteří vědí o vysoké důstojnosti
svého lidství!
Co tu nalézá naplnění, je tajuplný zázrak, zjevný jen málo lidem na této Zemi, a skrytý i těm,
kteří jej způsobují!
Jak nevýslovně pošetile zní mým uším, jak je nekonečně vzdáleno veškeré
moudrosti, když slyším mluvit o „dokonalosti“ tam, kde se muž a žena míjejí ve svých
pozemských cestách kvůli domnělému vyššímu vývoji svých duší!
Jedna polovina se domnívá, že samotná dosáhne zdokonalení, a vůbec netuší, že ho může dosáhnout
jen ve splynutí s druhou kdysi v Duchu s ním spojenou a jen zde v pozemském život ě od něho tělesně
oddělenou polovicí!
Daleko více je na této Zemi politování hoden muž, politování hodna žena, nepodaříli se jedné
polovici nalézt zde v jejím životě odpovídající druhou polovici, s níž spojena by teprv tvořila
celek, nakonec do- plněna tím, co jí nemůže vlast ní chvění osamoceného
pólu dát!
Jsou stejně tak hodni politování jako tak mnoho jiného v tomto, pozemském světě, jemuž je stejně
tak bráněno, aby skutečně bylo dosaženo vývoje, k němuž by byla možnost, i když utajena, velmi
dobře dána...
Často se vědoucím v takových případech zdá, jako by sama příroda se chtěla slitovat nad těmito
ubohý- mi, odkázanými jen na jejich nevykoupené, poloviční lidství. Probouzí v nich tvůrčí
fantazii, aby si ve vnějším světě vytvořili určitý idol druhého pohlaví, který pak
jen velmi nuzně nahradí zde na Zemi postrádané
doplnění tak potřebným tělesným protipólem.
Kdo zná dějiny extáze a mystiky, tomu nebude zatěžko nahromadit zde bezpočet příkladů.
Takové prožitky jsou pak ovšem mylně vyloženy a hodnoceny jako nejjemnější „duchovní“ zkušenost,
ale co lze takto zažít, je vždy možno vysvětlit jen z čistě tělesného vzrušení a rozrušení!
Žádný pozemský člověk, ať je to muž nebo žena, který je tělesně schopen pro manželství, a kterému
v něm není zabráněno neúprosně tvrdým osudem nebo neodvratně těžkým důvodem, nebude
schopen prožít v plném jasu své Duchovno již zde na zemi, pokud se svévolně (z vlastní vůle) vyhýbá
reálnému, přímo přírodou zde danému vyrovnání pohlaví!
Zdese nedá nic „usmlouvat“, nic překroutit a přemudrovat!!!
Nikdo z těch, kdo by na Zemi rádi sami sebe zdokonalili, a přitom spatřují v
manželství překážku pokroku, nebo dokonce něco, čemu je nutno se vyhnout, nemůže dosáhnout svého
cíle, ať již ho zaslepuje jen
zakuklená samolibost, anebo ho svádí ke klamné víře „zbožný“ blud, že se musí střežit před
léčkami „ďáblovými“ zde, kde se samo Božst ví k němu sklání nejhloubějí, aby se stal účastným
„svatosti“, která tu straší jen jako střeštěný výplod fantastických mozků asketů a
bohužel nalézala, dokonce stále ještě nalézá v tomto světě pouhého zdání věru neblahé uctívání!
Zhýralci je nejsvětější mystérium člověka jen podnětem k nervovému podráždění a při jeho ukojení
nalézt v rozdráždění rozkoš. Je to pobloudilec, který necítí důstojnost svého lidství a
nejsvětější
poskvrňuje špínou!
Ale neméně zbloudilými jsou všichni, kdo chtějí pokročit na cestě k dokonalosti a nepoznávají,
že potřebují protipól, majíli dosáhnout celistvosti lidství!
Pobloudilí jsou i zpozdilí domýšlivci, kteří dokonce věří, že ve svobodném stavu mají
záruku, že jsou na správné cestě, a myslí, že jsou vysoko povzneseni, protože se domněle kvůli
„království nebeskému“ zříkají manželského spojení
s druhým pohlavím!
I svobodný sice může projít sám cestou k dokonalosti a jednou svým spůsobem dosáhnout svého
nejvyššího cíle, i když ve svých
pozemských dnech nikdy nemůže dojít naplnění,
které by mu mohlo poskytnout jen manželství. A přece si svobodný člověk bude moci vytvořit
svým způsobem částečné naplnění jen tehdy, když oprávněné důvody, které nevynalezla teprve lidská
pošetilost, skutečne prokáží před Bohem, že
svobodný stav není důsledkem svévole.
Ale mnohem řidšeji, než by si blud přál, možno takové důvody najít před soudem Božím...
Nikdo ať se jich nedovolává, neporadil-li se v nejhlubším pohřížení sám se sebou a nenabyl
jistoty, že slyšel v tichu klidného pohřížení do sebe Boží hlas.
Ale naopak ať nikdo neusiluje o spojení s proti pólem druhého pohlaví jen z tělesné žádostivosti
a dokud se sám v sobě nepoučil, že takové spojení mu zaručuje spásu jen tehdy, je-li ochoten nést
za ně sám věčnou odpovědnost, zcela jedno, chce-li i druhá polovice ji sama za sebe nést, nebo
nechce o takové povinnosti nic vědět!
Starý je blud, že je „dobré se ženit“, ale „neženit se je lepší“. Ten, který neochráněn před
takovou bláhovostí jej poprvé vyslovil, sice nahlédl hluboko do mnohých jiných duchovních
tajemství, bohužel zde leží od těch dob na svědomí všech později narozených
duchovní břímě obrovské tíže...
Je načase, aby mudrcův omyl zde konečně pozbyl své moci!
Je načase, aby bylo na manželství pohlíženo jako na „svátost“, jako na prostředek, jak získat
vlastní posvěcení! Když je však svobodný stav prohlašován za nesrovnatelně „svatější“, je načase,
aby manželství bylo konečně zbaveno zhanobení, vzniklého tím, že:
zralá žena, jíž zůstává cizím nejvyšší, nejsvětější naplnění jejího ženství, je stavěna výše než
každá žena, která dosáhla mateřské důstojnosti, stejně tak i sterilní sobec, jenž v sobě
stravuje svou
mužnou sílu a olupuje Zem o hodnotu své krve, je ve svém poblouznění stavěn nad každého muže,
který se stal zde na Zemi otcem nového života!
Je opravdu načase, aby manželství si
dovedlo uhájit své nejsvětější: když je akt plození nazýván
„ poskvrněním“, takže bez ostychu byla převzata skazka starých „pohanů“, a zrození Božsky
nejvznešenějšího člověka bylo připisováno po způsobu starých mýtů „ panně“ - v neznalosti toho, že staré
mýty podávají hluboce zahalenou zvěst o zrození Boha v lidském srdci ,
o zrození „syna Božího“ v
panenské duši , kterou může oplodnit jedině Duch
boží...
Vpravdě je nejvyšší úcty hodna
ona žena, která se mohla stát matkou
syna, jehož světlé učení by přineslo spásu celému světu, kdyby lidé, pokud je ještě opravdu
znají, chtěli podle něho jednat!
Ale tím neméně by měl být ctěn otec takového
syna, protože: kdo vidí syna, vidí i toho, který ho zplodil, protože krevní dědicství musí v životě
předcházet, než se může dědicstvím stát!
Popírat zplození z krve otcovy je zde jen výrazem obdobného pohrdání, které na jiném místě
prohlašuje svobodný stav za „posvátnější“ než manželství!
„Manželství“ ovšem pro mne neznamená temný, pudem zotročený společný život za účelem vzájemného
ukájení kalného žáru smyslů!
„Manželství“ pro mne není míšením pohlaví, které v dítěti vidí jen zlo, které ohrožuje jejich
rozkoš!
Ale „manželství“ není ani neodpovědné plození nového život a, kterému nemohou být poskytnuty
podmínky, aby se požehnaně rozvíjel!
Opravdu: na této Zemi není životního stavu, který by vyžadoval více sebeovládání, více spolucít ění
s druhým, více vědomí odpovědnosti, než právě opravdové manželství!
Jen ten, kdo tu splní každý vysoký požadavek, smí doufat, že v manželství také opravdu najde
štěstí, které přece tak mnohí hledají a tak málokteří nacházejí, protože veliká většina lidí věří,
že je mohou požadovat jako své „ dobré právo“ , místo aby
pochopili, že člověk, jako všechno štěstí, je musí sám sobě vystavět , sám sobě vytvořit!
Dále bude řeč právě o tom, co opravdové manželství je a co vyžaduje.
Objasním, že k vytvoření manželství takového, jaké má být, je sice zapotřebí pečlivé přípravy,
zamezující možné omyly, vyškolené vůle a vycvičené síly, že však vytvoření opravdu dobrého
manželství a jeho štěstí je mnohem snadnější, než tomu četná manželství nasvědčují...
Všem, kteří ještě stojí před uzavřením manželství, nechť jim vše, co následuje, slouží jako
příprava.
Kdo již dlouho žijí v manželství ať již je šťastné nebo narušené ať si z mých slov zvolí, co
jim ještě může prospět!
Kdo však nevidí východiska a stojí před nesmírně závažnou otázkou, zda má manželst ví, které kdysi
uzavřel v radostné naději ve štěstí, rozloučit, protože se mu zdá, že již dávno v něm všechna
možnost štěstí zanikla, zeptej se po dalším čtení sám sebe, jsi-li k takovému rozloučení skutečně
oprávněn a chceš-li nést za to odpovědnost i před tváří Věčnosti!
Jistě by ovšem nemělo, co již nemohlo být zachráněno před rozrušením, stát v cestě novému štěstí!
Jistě nemá člověk setrvat až do posledního prokletí v životním svazku, který hromadil jen
zklamání na
zklamání a každý den jen přinášel
hoře a strast!
Jenomže: velmi četná manželství již byla lidmi rozloučena, ačkoli před
Bohem nejevila kazy, které by byly rozluku
opravňovali ...
Velmi často by byl vážně pojatý nový počátek manželství dal základ novému a již trvalému štěstí,
kdyby nebyly bývaly strhány ukvapeně všechny mosty ke sblížení, protože již pošilhávaly po novém
štěstí po boku jiného člověka.
Kdo chce slyšet a cítí, že se ho to týká , ať
naslouchá!
Kdo se však musí manželství odříci, ať již mu je odpírá osud, anebo je jeho povi nností zůstat
svobodným, protože by nikdy nemohl za manželství nést odpovědnost, - odlož toto pojednání, neboť pro
něj
nebylo napsáno!
Píši zde pro lidi, jimž žádným nezměnitelným a před Bohem daným důvodům není zabráněno usilovat o
své zdokonalování v manželské jednotě, a o touze takových lidí, kteří dovedou uchovat své vlastní
manželství čistým!
Jen těm je určeno, co se tu stává slovem!
Zde musí nastat náprava, nemá-li lidstvo zahynout na chtíč a plytkou zálibu v neustálém, s chutí
vyhledávaném rozdražďování pohlavnosti!
Ale především musí nový život, musí mládí samo sebe chráni t před úpadkem, a to se může stát, jen
když se samo bude snažit probouzet v srdcích úctu
před svátost i manželství!
Jenom generaci, která ví o svátosti manželství a stojí proto v nejhlubší úctě před nejvznešenějším
mystériem člověka, může vyvstat ona lidská budoucnost, která dávno nejlepšími lidmi vytoužená
je jistě dosažitelná, ale jen tenkrát, když si ji lidé sami připraví!
Jedině vůle - nikdy ne přání - může zde vykonat vysoký zázrak!!
Jsou mně také dobře známy i obluzující přeludy pobloudilého cítění, které otřásají svatyní
manželství
jako stářím ztrouchnivělými zdmi, které musí zbořit, chcete-li nalézt cestu k svobodě.
Zde však nelze dost důrazně varovat před osudovým omylem! Od divokého státního společenství, v
němž krátce a hrubě řečeno se ještě musela každá žena vzdát každému muži, který ji dokázal
přemoci, vedla pozemského člověka nevýslovně dlouhá cest a konečně k vznešenému chrámu ve světě
Ducha, který spojuje jednoho muže s jednou ženou.
Zvířeckost byla podrobena Duchu, byť se ještě
stále vzpouzí být ho pokorně poslušna.
A třebaže jsou i dnes ještě milióny
lidí, kteří nestojí na takovém stupni,
třebaže ještě celé národy vidí
v ženě pouze rodičku a nádobu rozkoše,
nebo dokonce tažné zvíře, které lze koupit jako milé dobyt če, takže počet žen, jež jsou
mužovým „majetkem“, je svědectvím jeho bohatství
jako jeho stáda na pastvinách,
přece jen na vyšším stupni bylo dávno rozpoznáno, že božsky
duchovní- mu zákonu odpovídá jedině manželství, které spojuje jednu ženu s jedním mužem.
Běda těm, kteří nezkrotnou tělesnou žádostivostí podrývají vlastní
manželství, neschopni spatřit člověk a druhého pohlaví a nezatoužit po něm!
Nenazývejte to „náhodou“, nýbrž se snažte vycítit, že je tu v či nnosti vyšší vůle, když
manželství, starostlivě udržované čistým před každým jiným pohlavním mísením, je
v pohlavním styku uchráněno strašlivé nákazy, která z krátkych okamžiků
nezkrotného chtíče po rozkoši přináší kletbu a zkázu generacím!
Zde velmi zřetelně sama příroda ukazuje, čeho již sama ze sebe požaduje od pozemského člověka
těchto dnů!
Ať je to kdokoli, a ať ho vedou jakékoli důvody,
- člověk, který se opováží otřást zločinně manželstvím pojícím jednu ženu
s jedním mužem a nedbá závaznosti takového manželství, uvaluje na sebe nejtěžší vinu: prohřešuje
se na všem pozemském lidstvu a způsobuje kosmický zmatek nehledě ani k úděsnému
zneuctění Chrámu, vystavěného v čistém, bytostném Duchu, v němž se manželství utváří!
Jen vysoká milost může takovému zločinci
obtíženému zločinným proviněním na manželství, ještě dát rozhřešení a jen když sám rozhřešení
hledá!
Ale ne o mnoho menší je též provinění, jaké na sebe uvaluje každý, kdo se opovažuje rozbíjet zde
formu, která se mu zdá „přežilá“, protože ji neumí naplnit životem!
Marným zůstane na této Zemi všechno úsilí o vyt voření nové, snad lepší formy spojení pohlaví,
protože: co si lidstvo dokázalo dobýt v manželství jednoho muže
s jednou ženou, je zakotveno v nejniternějším utváření Božství!
Kdo zde chce bořit, co vybudovalo vysoké Zření,
není si vědom následků svého počínání!
Byl by tak zničen svatostánek Ducha, na kterém tisíci letí viděla budovat budovat nejmoudřejší
lidi Země.
Kdyby ležel v troskách, musela by uplynout další tisíciletí, aby byl jednou znovu zbudován,
kdyby to vůbec bylo
možné!